Borovinka

Turist. cíl

Informace

Současná vodní plocha v těchto místech je nazývána stejně jako přilehlý les, nacházející se na pomezí katastrů Plačic, Kuklen a Pražského Předměstí, který býval pozůstatkem polabských borových porostů, jež můžeme dosud nalézt jižněji na Pardubicku či na Přeloučsku. Postupem času se však z něj stal smíšený les a dnes jsou zde borovice spíše vzácností, naopak převládly buky a duby. I ty bychom mohli v blízkosti tohoto lesa nalézt, neboť západním směrem přecházela Borovinka, občas nazývaná též jako Borovina, ve Vackovu dubinu (k Plačic...více

Současná vodní plocha v těchto místech je nazývána stejně jako přilehlý les, nacházející se na pomezí katastrů Plačic, Kuklen a Pražského Předměstí, který býval pozůstatkem polabských borových porostů, jež můžeme dosud nalézt jižněji na Pardubicku či na Přeloučsku. Postupem času se však z něj stal smíšený les a dnes jsou zde borovice spíše vzácností, naopak převládly buky a duby. I ty bychom mohli v blízkosti tohoto lesa nalézt, neboť západním směrem přecházela Borovinka, občas nazývaná též jako Borovina, ve Vackovu dubinu (k Plačicím a ke Kuklenám) a na jih k Březhradu se nacházely olše, dnes je tento porost, který býval majetkem královéhradecké obce, vzpomenut pouze zachovaným pomístním názvem Olšiny. Pojmenování Panoška je naopak pozůstatkem královéhradecké panské bažantnice, jež byla v roce 1785 rozdělena 32 familiantům. Právě ta byla základem dnešní Borovinky, což můžeme vidět jak z mapy I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c113&fbclid=IwAR34m0fAHLlGCbfHmS38eaumRi2AE8xIfSZqsArh6OsKNvDdlk5scHaPyxM), tak z indikační skici stabilního katastru obce Plačic z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Franze Zizia a adjunkta 2. třídy Jana Straky, na níž je zaznamenán tehdejší rozsah lesa a pod ním dřevěné objekty panské hájovny (nápis "Heger") a pozdějšího výletního hostince čp. 10 a 11. Stejně tak můžeme využít mapu II. vojenského mapování z roku 1853 (viz http://chartae-antiquae.cz/cs/maps/13204/?view=-143.625,160.5,5) nebo III. vojenského mapování z let 1877-1880 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=3vm&map_region=25&map_list=3955_2&fbclid=IwAR0d4lKdh0Jk_JoyVlovZhN1ryGn4xU6YwhGOW9_V3FX35fmPKlBG9xDbLQ).

Poprvé máme zprávu o tomto lese z období husitských válek, kdy přitáhli k Hradci Králové pánové Diviš Bořek z Miletínka, Hašek z Valdštejna, Hynek Krušina z Lichtenburka a Jan Puška z Kunštátu, k nimž se přidali Pražané. 4. srpna 1423 proti nim vytáhl Jan Žižka z Trocnova se svojí družinou a Hradeckými, přičemž Pražané vyjeli právě od dnešní Borovinky a ke srážce došlo u Strauchova dvora, kde se nacházely pozice Žižkova vojska. Opět se o lese dozvídáme v roce 1559, kdy Jaroslav z Pernštejna prodal Březhrad městu Hradci Králové, a to "i s rybníkem Březhradským, s borky v témž rybníku a pod ním ležícími, s kusem olšinky a se strouhou, jež vedla na něj z Labe v Předměřicích". Někdy poté byla na sever od Březhradského rybníku zřízena městská bažantnice, v níž se bažanti chovali ještě na konci 18. století. Kromě toho tu muselo být také ještě nějaké jiné osídlení, protože v poloze U Borovinky byly roku 1995 nalezeny zbytky středověké keramiky.

Dříve se Borovinka měla jmenovat též jako Dubinka. Toto pojmenování je zaznamenáno v tereziánském katastru z roku 1748, kdy se v něm hovoří o cestě březhradské, která podle patentu z 21. ledna 1756 vedla od Pražského podměstí vedle Dubinky k Březhradu a Opatovicím nad Labem. Po bitvě na Chlumu utíkali těmito místy prchající rakouští vojáci, mnozí z nich se utopili v nedalekých močálech a loužích před Březhradem. V roce 1877 se usneslo královéhradecké městské zastupitelstvo na tom, aby byly prodány duby z Dubiny (bývalá bažantnice) a půda tím získaná byla přeměněna částečně na pole a částečně na les. Roku 1878 se v lesích u Březhradu a u Plačic objevila pilatka borová a její následky byly takové, že se zdálo, že tamní boroviny úplně zaniknou. I plocha Borovinky byla tehdy zredukována, jak ta stará část, tak ta nově vysázená. Podobně se tak stalo po známé vichřici 4. července 1929. Roku 1930 tak byla část Borovinky pronajata Františku Hůlkovi za cenu 500 Kč za 1 ha na období 15 let k chovu stříbrných lišek.

Les býval také centrem divadel v přírodě, jež zde hráli jak březhradští, tak pražskopředměstští a kuklenští ochotníci. Do těchto míst také mířily různé školní vycházky a výlety, jež však musely mít povolení města jako majitele lesa. Zmiňme např. botanickou vycházku 2. třídy královéhradecké reálky 9. května 1899, kterou uspořádal profesor Josef Gregor; výlet školních dítek 15. srpna 1903, pořádaný kuklenskou stolní společností Baráčníků; výlet národních socialistů 19. července 1908, uspořádaný jejich okresním výkonným výborem; přírodovědecké pozorování profesora Bohumila Markalouse se žákyněmi 3. třídy městského dívčího lycea 23. listopadu 1912. Hrobové ticho a vysoké klenby tamních stromů poskytovaly rovněž azyl mnoha generacím milenců. Od roku 1905 bylo pravidelně březhradskému hostinskému Františku Prouzovi povolováno postavení stolů pro výletníky v lese Borovince (živnost hostinská v Malém Březhradě čp. 46 mu byla povolena březhradským obecním zastupitelstvem až 19. listopadu 1913, když byla předtím jeho žádost dvakrát odmítnuta), přičemž podmínky nebyly ze strany města měněny, později toto převzali kuklenští hostinští, aby se nakonec vše vrátilo do starých kolejí. 5. dubna 1925 byl v Borovince otevřen výletní hostinec. Borovinka však díky své známosti byla i místem různých neštěstí, např. 3. června 1936 zde byl nalezen oběšený oficiál Adolf Fridrych (v tisku uvedena nesprávná verze Friedrich) a 2. ledna 1943 si v lese podřezal žíly Antonín Veselý z Pražského Předměstí, majitel holírny ve vestibulu královéhradeckého nádraží. V noci z 5. na 6. dubna 1944 přespali v lese příslušníci paravýsadku Barium (velitel nadporučík Josef Šandera a šifrant četař Tomáš Býček). Jak se říká, že pod svícnem bývá největší tma, neboť v lese několikrát cvičily německé branné síly a dokonce královéhradecká posádka protektorátního vládního vojska. Po osvobození od německých okupantů se nějaký čas nacházela v lese sovětská proviantní rota a po nich tu sehrál několik divadel v přírodě březhradský Spolek divadelních ochotníků Havlíček.

Později vznikl na vykácené části lesa stejnojmenný rybník. MNV v Hradci Králové se totiž roku 1948 rozhodl obnovit zrušený rybník Kutlof u březhradské Borovinky o rozloze kolem 10 ha. K jeho obnově však nakonec došlo až déle, i když díky vysoké vzlínavosti v kombinaci s extrémními srážkami bývalo okolí Borovinky často pod vodou, a to až po železniční trať, např. v roce 1946. Ještě roku 1949 se zde nacházela pouze pole a louky. Následně došlo v těchto místech k otevření zemníku a písníku, což je vidět z leteckého měřicího snímku z roku 1950 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1950.HKRA71.06290&bz=-643837.66,-1044146.76). Jeho část pak byla zavezena, ale v okolí vznikly později další zemníky, což je vidět na leteckém měřicím snímku z roku 1969 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1969.HKRA71.04707&bz=-643837.66,-1044146.76). Další zprávy o chystaném otevření zemníku v těchto místech máme z roku 1973, kdy bylo zároveň rozhodnuto o pozdějším vzniku rekreační oblasti s vodní plochou. Vytěžená hlína a písek pak byly využity k různým stavbám a úpravám ve městě, aby vzniklý rybník dosáhl současné výměry koncem 70. let 20. století, kdy byl odsud materiál odvážen na stavbu tzv. Hradubické silnice (pardubické radiály), jež byla postavena v letech 1976-1979. Rekreační chatky a zahrádky však začaly u lesa vznikat již na přelomu 50. a 60. let 20. století. Les s přilehlou vodní plochou později začal lákat také sportovce a milovníky koupání, než byl písník prohlášen za nevhodný ke koupání (pravidelný velký výskyt řas a různých bakterií). Roku 1986 se tu uskutečnil i 1. ročník Dětského Hradeckého triatlonu, který se tu konal až do počátku 90. let 20. století.

V rámci rozšiřování zastavěného území města se zahleděli někteří představitelé MěstNV Hradec Králové také tímto směrem. Zdálo se jim vhodné vykácet les, přilehlý rybník zasypat a na vzniklém místě pokračovat v sídlištní výstavbě. V roce 1980 tak bylo zadáno vypracování urbanistické studie na využití Borovinky. Naštěstí k realizaci tohoto plánu nedošlo, i když čas od času se vždy až přizračně objeví. Díky tomu je tato lokalita cílem pěkných procházek mnoha obyvatel města a u písníku zastihneme také rybáře. Navíc bylo v letech 2005-2006 realizováno zalesnění zdejších bývalých lesních půd v objemu kolem 500 000 Kč. Byla by věčná škoda, aby se z těchto míst stala další zástavba, snad se toho osobně nedožiji, protože by mi z toho srdce krvácelo. Na závěr ještě dodejme, že zdejší les byl velkou inspirací malíře Adolfa Doležala. Jako příklad můžeme uvést jeho díla "Borovinka v zimě" (1922) a "Borovinka u Březhradu" (1919). Uvedená místa však opěvoval i řídící učitel, spisovatel a kronikář František Ladislav Sál a mnohé další osobnosti tehdy samostatných obcí Březhradu, Kuklen, Plačic a Pražského Předměstí u Hradce Králové, což se nezměnilo ani dnes, i když nyní sem míří spíše milovníci přírody a fotografové zdejších romantických zákoutí.

Přidat komentář